A to se nazývá smrt, to vyproštění a odloučení duše od těla.

CESTA ČASEM

<< zpět

Stůj a dej mi chvíli,
stůj a dej mi týdne půl,
stůj a dej mi bez vrásek tvář,
zaplať a čas není tvůj pán.

Bridge:
Čas se ztrácí,
mizí v zapomnění...

Ref.:
Dojdem na hranici stínů,
kroky napříč stoletím,
písek z hodin přesýpacích
s časem v patách poletí.

Stůj zde tvá pouť končí,
stůj – dlaň čas neudrží,
podej mi ruku, spolu jdem dál
vykřičet svá poselství!

Bridge:
Čas se ztrácí,
mizí v zapomnění...

Ref.:
Dojdem na hranici stínů
kroky napříč stoletím
písek z hodin přesýpacích
s časem v patách poletí

Ref.:
Dojdem na hranici stínů,
kroky napříč stoletím,
písek z hodin přesýpacích
s časem v patách poletí.
 
Bez obavy o svou duši má být ten člověk, který se v tomto svém životě odvrátil od jiných slastí, slastí těla a jeho zdobení, jakožto věcí cizích, o nichž nabyl mínění, že působí spíše něco opačného, který však měl vážný zájem o slasti související s nabýváním vědění, který vyzdobil svou duši ne cizími, nýbrž jejími vlastními ozdobami, uměřeností, spravedlností, statečností, svobodou a pravdou, a takto čeká na cestu do Hádu, aby se na ni vydal, až ho sudba bude volati.
[Sokrates]
 
Faidon 2008© - www.faidon.cz - Made by Uli - přihlásit