A to se nazývá smrt, to vyproštění a odloučení duše od těla.

DÁVNÁ TVÁŘ

<< zpět

Smrt a zmar nás žene dál,
svět co byl se v dáli ztrácí,
hrátky snů, za námi poušť,
známá tvář se zdá jen stínem.
Nekonečná temná pouť,
stíny zašlé slávy,
z mysli nikdy nezmizí
dávná tvář.

Ref.:
Na stříbrných gondolách
plout na vlnách nářků,
než se zjeví v oblacích
dávná tvář.
Odlesk v temných hlubinách
nejtemnějších hříchů,
strastiplná zjizvená
dávná tvář.

Po dni noc, po noci den,
sváry stesků mizí s ránem,
co chceš ber a dej mi směr,
známá tvář se zdá jen stínem.
Nekonečná temná pouť,
stíny zašlé slávy,
z mysli nikdy nezmizí
dávná tvář.

Ref.:
Na stříbrných gondolách
plout na vlnách nářků,
než se zjeví v oblacích
dávná tvář.
Odlesk v temných hlubinách
nejtemnějších hříchů,
strastiplná zjizvená
dávná tvář.
 
Jestliže uznáváme, že nesmrtelné je také nezničitelné, byla by duše kromě toho, že je nesmrtelná, i nezničitelná.
[Sokrates]
 
Faidon 2008© - www.faidon.cz - Made by Uli - přihlásit