A to se nazývá smrt, to vyproštění a odloučení duše od těla.

JERUZALÉM

<< zpět

Vstaň a pojď!
A uvidíš až tam, kde kámen hoří.
Dej, tak dej, dej mi svůj čas,
spatříš zeď dávných hoří - pojď!

Bridge:
Pojď na cestu tajemnou,
cestu dávný slávy,
mrak nad horou Golgotou
uvidíš - a ještě víc!

Ref.:
Andělů pláč, Skalní dóm v dáli září,
zjizvená tvář vábí nás - smíš - pojď dál!
Sluneční zář - údolí stínů vstává,
Jeruzalém zastaví čas teď v nás ...

Vstaň a pojď!
A uvidíš až tam, kde kámen hoří.
Dej, tak dej, dej mi svůj čas,
spatříš zeď dávných hoří - pojď!

Bridge:
Pojď na cestu tajemnou,
cestu dávný slávy,
mrak nad horou Golgotou
uvidíš - a ještě víc!

Ref.:
Andělů pláč, Skalní dóm v dáli září,
zjizvená tvář vábí nás - smíš - pojď dál!
Sluneční zář - údolí stínů vstává,
Jeruzalém zastaví čas teď v nás ...

Ref.:
Andělů pláč, Skalní dóm v dáli září,
zjizvená tvář vábí nás - smíš - pojď dál!
Sluneční zář - údolí stínů vstává,
Jeruzalém zastaví čas teď v nás ...
 
Jak divné je, mužové, podle všeho to, co lidé nazývají příjemným; jak podivný je poměr toho pocitu k jeho zdánlivému opaku, nelibému! To dvojí se nechce současně vyskytnout u člověka, ale kdykoli se někdo honí za jedním a dostihne toho, skoro vždycky je nucen bráti i to druhé, jako by to byla srostlá dvojčata o jedné hlavě.
[Sokrates]
 
Faidon 2008© - www.faidon.cz - Made by Uli - přihlásit