A to se nazývá smrt, to vyproštění a odloučení duše od těla.

NA KŘÍDLECH ORLŮ

<< zpět

V ten den kdy zůstaneš tu sám,
se strachem z dalších smutnejch rán,
čtyři zdi prázdný smutek řvou,
hlasy zlý ze všech koutů lžou.

Přišel čas - musíš znovu vstát,
zlejm řvoucím můrám sbohem dát,
vzepřít se hrůznejm představám,
nabrat směr přímo ke hvězdám.

Ref.:
Na křídlech orlů lětět - snít svůj sen,
skrz mléčnou dráhu napříč celým vesmírem,
dotknout se ohňů, k hvězdám dát se nést,
letět až tam kde s nocí potkává se den.

Ref.:
Na křídlech orlů lětět - snít svůj sen,
skrz mléčnou dráhu napříč celým vesmírem,
dotknout se ohňů, k hvězdám dát se nést,
letět až tam kde s nocí potkává se den.
 
Jestliže totiž jest duše již dříve a musí nutně, když jde do žití a vzniká, nevznikat odnikud odjinud než ze smrti a z mrtvého stavu, jak pak by nebylo nutné, že jest, i když zemře, když musí zase vznikati?
[Sokrates]
 
Faidon 2008© - www.faidon.cz - Made by Uli - přihlásit