A to se nazývá smrt, to vyproštění a odloučení duše od těla.

NA KŘÍDLECH ORLŮ

<< zpět

V ten den kdy zůstaneš tu sám,
se strachem z dalších smutnejch rán,
čtyři zdi prázdný smutek řvou,
hlasy zlý ze všech koutů lžou.

Přišel čas - musíš znovu vstát,
zlejm řvoucím můrám sbohem dát,
vzepřít se hrůznejm představám,
nabrat směr přímo ke hvězdám.

Ref.:
Na křídlech orlů lětět - snít svůj sen,
skrz mléčnou dráhu napříč celým vesmírem,
dotknout se ohňů, k hvězdám dát se nést,
letět až tam kde s nocí potkává se den.

Ref.:
Na křídlech orlů lětět - snít svůj sen,
skrz mléčnou dráhu napříč celým vesmírem,
dotknout se ohňů, k hvězdám dát se nést,
letět až tam kde s nocí potkává se den.
 
A tu duše, to neviditelné, to, co odchází do prostoru také takového, vznešeného, čistého a neviditelného, do říše Hádovy v pravém smyslu jeho jména "Neviditelný", tato duše, taková a s takovou přirozeností, odchází čista, nic s sebou nevlekouc z těla, protože s ním neměla v životě dobrovolně žádného společenství, nýbrž se mu vyhýbala a byla sebrána sama do sebe.
[Sokrates]
 
Faidon 2008© - www.faidon.cz - Made by Uli - přihlásit