A to se nazývá smrt, to vyproštění a odloučení duše od těla.

NEDOTÝKEJ SE BRAN

<< zpět

Smích utich´ v komnatách
spí s rosou na víčkách
po vláknech pavoučích
na spánky stéká strach

Hedvábná smrti tvář
rej stínů v zákoutích
dřeň v kostech zamrzá
hlas nocí zní:

Tak stůj! Nedotýkej se bran
co k smrti vedou
což nevíš, slunce žár
tě oslepí (a spálí)!

Ref.:
Tak jdem, jdem splnit si svůj sen
o slunci v zahradách
kde nemá místo strach a zní tam smích
Dát sbohem černejm můrám
rozpálit žár
sálá, uvnitř dřímá, sílí - pojďme řvát!

Lví oči konejší
vetřelce v puklinách
hostinu včerejší
supů a černejch vran

Psí hlavy na mísách
ledový objetí
pochodně, střelnej prach
kdo zruší prokletí?

Tak stůj! Nedotýkej se bran
co k smrti vedou
což nevíš, slunce žár
tě oslepí (a spálí)!

Ref.:
Tak jdem, jdem splnit si svůj sen
o slunci v zahradách
kde nemá místo strach a zní tam smích
Dát sbohem černejm můrám
rozpálit žár
sálá, uvnitř dřímá, sílí - pojďme řvát!

Tak stůj! Nedotýkej se bran
co k smrti vedou
což nevíš, slunce žár
tě oslepí (a spálí)!

Ref.:
Tak jdem, jdem splnit si svůj sen
o slunci v zahradách
kde nemá místo strach a zní tam smích
Dát sbohem černejm můrám
rozpálit žár
sálá, uvnitř dřímá, sílí - pojďme řvát!

Brány otvírám
můrám sbohem dát
krásný slunce žár
mě hladí na víčkách
 
Jestliže totiž jest duše již dříve a musí nutně, když jde do žití a vzniká, nevznikat odnikud odjinud než ze smrti a z mrtvého stavu, jak pak by nebylo nutné, že jest, i když zemře, když musí zase vznikati?
[Sokrates]
 
Faidon 2008© - www.faidon.cz - Made by Uli - přihlásit