A to se nazývá smrt, to vyproštění a odloučení duše od těla.

ON A JÁ [SCHIZOFRENIE]

<< zpět

Zasklená tvář,
pláč mraků - kam jdou?
Had kůži svlík,
stínů se ptej.

Za křídla snů,
až za tmu - kam jdou?
Říkej, co cítíš,
kam dál jít.

Stíny
v mý mysli rány si lížou,
tam, kde jsem stál, vzplála zem.
Má nemoc teď sbírá svý síly,
jsme tu jen dva - on a já.

Ref.:
Dlouhá je noc
v dvojím království,
v mém těle dva
- on a já.

Černá a bílá,
tvář zakletá,
bude, je a byl
- on a já.
 
Když jsou duše a tělo pospolu, přirozenost ukládá tomuto, aby sloužilo a bylo pod vládou, oné, aby vládla a byla paní; a podle tohoto zase co z obého se ti zdá podobným jsoucnu božskému a co smrtelnému, či se ti nezdá, že božské jest od přirozené podstaty určeno k tomu, aby vládlo a řídilo, kdežto smrtelné aby bylo pod vládou a sloužilo?
[Sokrates]
 
Faidon 2008© - www.faidon.cz - Made by Uli - přihlásit