A to se nazývá smrt, to vyproštění a odloučení duše od těla.

ON A JÁ [SCHIZOFRENIE]

<< zpět

Zasklená tvář,
pláč mraků - kam jdou?
Had kůži svlík,
stínů se ptej.

Za křídla snů,
až za tmu - kam jdou?
Říkej, co cítíš,
kam dál jít.

Stíny
v mý mysli rány si lížou,
tam, kde jsem stál, vzplála zem.
Má nemoc teď sbírá svý síly,
jsme tu jen dva - on a já.

Ref.:
Dlouhá je noc
v dvojím království,
v mém těle dva
- on a já.

Černá a bílá,
tvář zakletá,
bude, je a byl
- on a já.
 
A tu duše, to neviditelné, to, co odchází do prostoru také takového, vznešeného, čistého a neviditelného, do říše Hádovy v pravém smyslu jeho jména "Neviditelný", tato duše, taková a s takovou přirozeností, odchází čista, nic s sebou nevlekouc z těla, protože s ním neměla v životě dobrovolně žádného společenství, nýbrž se mu vyhýbala a byla sebrána sama do sebe.
[Sokrates]
 
Faidon 2008© - www.faidon.cz - Made by Uli - přihlásit