A to se nazývá smrt, to vyproštění a odloučení duše od těla.

S OSUDEM V ZÁDECH

<< zpět

Prostor a čas mi uniká,
pro vášeň bez hříchů,
proč mám se bát?

Tvůj pohled tak mnou proniká,
jak tisíc horkých chvil,
chci řvát a jít

Ref.:
Dál, dál, dál,
osud v opratích,
zlej sen v zádech mám.
Dál, dál, dál,
je to síla v nás,
unáší mě dál...

Jít zpátky není v silách mých,
jsem tvůj a ty jsi má,
proč mám se vzdát?

Chceš-li tak zvol smrt v peřejích,
staň se co má se stát,
mám chuť teď řvát:

Ref.:
Dál, dál, dál,
osud v opratích,
zlej sen v zádech mám.
Dál, dál, dál,
je to síla v nás,
unáší mě dál...

Smrt a zmar, bolest a žár,
nevidíš, nespíš, tma žene tě dál.
Padni a vstaň, prohra je pád,
trýzeň a bolest, jdem spolu si hrát...

Prostor a čas mi uniká,
pro vášeň bez hříchů,
proč mám se bát?

Tvůj pohled tak mnou proniká,
jak tisíc horkých chvil,
chci řvát a jít

Ref.:
Dál, dál, dál,
osud v opratích,
zlej sen v zádech mám.
Dál, dál, dál,
je to síla v nás,
unáší mě dál...

Epilog:
Pohled tvůj mnou proniká...
Pod kůží celou tě mám....
 
Jak divné je, mužové, podle všeho to, co lidé nazývají příjemným; jak podivný je poměr toho pocitu k jeho zdánlivému opaku, nelibému! To dvojí se nechce současně vyskytnout u člověka, ale kdykoli se někdo honí za jedním a dostihne toho, skoro vždycky je nucen bráti i to druhé, jako by to byla srostlá dvojčata o jedné hlavě.
[Sokrates]
 
Faidon 2008© - www.faidon.cz - Made by Uli - přihlásit