A to se nazývá smrt, to vyproštění a odloučení duše od těla.

TOCCATA HOSPODSKÝCH PELEŠNIC [MOONICA]

<< zpět

Bílá, bílá nevinnost perel,
bílá, bílá vábivá chlípnost
Perly sviním kdo házet chtěl
ohně vzplály v žáru těl
Bílá, bílá havraní křídla

Já v žáru noci sním
o hříšných Moonicách
- královnách pelešnic a hříchů
o schůdnejch vlhkejch smrti branách
- vítej! - už se otvíraj!

Rudou smrt teď přede nit - a já vím
- zlej sen se vylíh z mýho klubka chtíčů.
Přede mnou den se svlík a neví kam má jít,
v potu a slzách topí se a sténá.

Bílá, bílá havraní křídla,
bílá, bílá vábivá chlípnost,
perly sviním kdo házet chtěl,
žár ho spálil na uhel,
bílá půlnoc ke mně shlíží.

Já v žáru noci sním
o hříšných Moonicách
- královnách pelešnic a hříchů
o schůdnejch vlhkejch smrti branách
- vítej! - už se otvíraj!
 
Jak divné je, mužové, podle všeho to, co lidé nazývají příjemným; jak podivný je poměr toho pocitu k jeho zdánlivému opaku, nelibému! To dvojí se nechce současně vyskytnout u člověka, ale kdykoli se někdo honí za jedním a dostihne toho, skoro vždycky je nucen bráti i to druhé, jako by to byla srostlá dvojčata o jedné hlavě.
[Sokrates]
 
Faidon 2008© - www.faidon.cz - Made by Uli - přihlásit